Commandos 31.5. - 1.6.2019
Sraz máme v pátek v 18,00 u klubasu. I když na Commandos je to tradiční čas, je letošní ročník po všech stránkách jiný než ostatní. Složení Ďáblíků Dan, Ted, Jenda, Mauglí, Blesk a Burda. Bouře zvolila lehčí lineup takže Honza, Houdiny a Roman. A tím že družiny jdou samostatně, zapíšu jen to co potkalo nás.
Začíná se krátkou instruktáží o Commandos, které jsou zakončením celoroční hry. Cílem je objevit truhlu do které Kondor schoval dokumenty o kolaborantech z války. Takže se nejde do Mníšku, ale z Mníšku. Hned z kraje problém, protože poslední klíč od truhly z družiny Bouře má u sebe Bořek a ten na výpravu nedorazil. Bouře se tedy rovnou řadí k nesoutěžním družinám, což je škoda když mohli třeba vyhrát.
No nic, jde se nakupovat. Tentokrát jen studená kuchyně takže je to celkem v klidu, až na poměr jeden párek vs 3 housky. Slabá večeře a čokoláda to prostě nezachrání.
Přesně podle mého předpokladu jsou družiny schopny vyrazit kem 19,30. Nicméně Ďáblíci vyčkávají do 20,00 a čekání si krátíme historkami z poslední výpravy na Sázavu. Když zmizí z klubovny, Bouře vyčkává ještě půl hodiny. Zde vyjde najevo že dlouze připravovaný plán cesty se omezil na půjdeme na Skalku a pak dál. Takže uděláme pár úprav a jde se. Jakošto dohled se jen vezu a do navigace nemám co mluvit. Proto už v Lipkách přecházíme odbočku na zelenou a musíme se vracet. Cestou dolu samozřejmě potkáváme Čočkina a probíhá klasická debata. "Zdar pionýři, kam razíte.
Nazdar, do lesa.
Tak to jdete špatnym směrem ..."
(Čočkinovu jadrnou mluvu jsem neformuloval zcela přesně, vynecháno asi 12 sprostých slov . pozn. autora).
Po zelené tedy procházíme až pod Skalku. Tam se u můstku ztratily z dohledu poslední baráky a tak začala hra. Kluci vybrali přímou trasu a tak stoupáme strmě do kopce přímo k červené. Procházíme asi 30 m. západně od Skalecké vyhlidky a přes červenou dále do lesa. Je sice kolem 21,00 ale na Skalce už kupodivu není ani noha.
Jak zjišťujeme později, po překročeni červené míjíme v mlází schované Ďáblíky asi o 5 metrů. Nasleduje příjemná cesta lesem až k místu kde zelená kříží vysoké napětí. Do výseku už je vidět z Řevnické a ještě není tma. Je to tedy hodně terénní běh zpříjemněný jedním lehnutím do trávy. U Řevnické sedíme asi 30 minut nad nefunkční mapou v telefonu. Musíme asi 6x znovu zadávat souřadnice a mezitím se hodně setmí. Když vyrazíme překonat silnici, zjištuji že jsem si v úkrytu zapomněl rukavice. Takže kluci přeběhnou silnici, najdou úkryt a já se vracím 150 m pro rukavice. Po 5 minutách pokračujeme. Při obcházení školky slyšíme z lesa před námi hrozné praskání, jak od stáda slonů. Nezní to jako divočáci, takže vyčkáváme v krytu. Brzy se ozvou slova a záblesky baterky. Potkali jsme Ďáblíky. Chceme na ně bafnout, ale v houští se rozvalili a začali večeřet. Dojdeme k nim, poklábosíme a pokračujeme k první zprávě, kterou už oni mají. Navigace opět trochu vázne, takže zprávu obcházíme širokým obloukem a dostaneme se k ní až cca o 45 minut později. Cestou kolem silnice je strašný provoz kvůli festivalu v Řevnicích a tak pořád ležíme aby nás řidiči neviděli. Zprávu na planině pod dubem nacházíme už bez problémů. Zalezeme do houští po vzoru Ďáblíků, přečteme instrukce, najíme se a dáváme voraz.
Cíl je kaple sv. Jana Křtitele u Všenor. Naplánovat trasu je mírně komplikované a vzhledem k tomu že je skoro půlnoc a měli bychom jít jen mimo cesty, nemůžeme to stihnout. Vydávám úpravu pravidel a povoluji chůzi po cestách. Provoz na řevnické neustává, takže opět přebíháme v módu lehnout / vztyk a dál míříme výsekem pod vysokým napětím k hřebenovce. V poslední zatáčce řevnické před hřebenem ale slyšíme nějaké hlasy před sebou a tak raději zabíháme do lesa a přicházíme na červenou už u zatáčky před dlouhou rovinkou ke křížení se řevnickou silnicí. Na silnici v dálce vidíme světlo a nějaké postavy, ale nevěnujeme tomu pozornost a jdeme dál. Zhruba po ⅓ cesty potkáváme první stádo divočáků v lese po pravici. Resp. nepotkáváme, slyšíme jen jak chrochtají a prchají pryč od nás. Po krátké instruktáži na téma “jak je to s divočáky, lovem lidí a děláním rámusu v lese” pokračujeme. Světlo a postavy u řevnické jsou stále, což nám začíná dělat starosti. Na tuhle vzdálenost už slyšíme i slova a “Dobrý večer, silniční kontrola” jsme tedy opravdu slyšet nechtěli. Stojí tam banda policistů a kontrolují kvůli festivalu všechna auta co jedou od Řevnic. Peklo.
Zašijeme se tedy na klády v odbočce a kluci vymýšlí alternativní trasu. Vracíme se zpátky k poslední zatáčce řevnické pod hřebenem, přebíháme ji a pokračujeme k lesní cestě která vede souběžně s červenou asi 0,5 km severozápadně a před Trojákem ústí na modrou. Hned na kraji lesa začíná jakási ledová pánev. Teplota klesá o několik stupňů, objevuje se mlha a bažiny. Musíme jít s pár set metrů s baterkou, jinak by jsme všichni zapadli. Na cestě se opět otepluje a mlha mizí. Cesta jde jako po másle, je jasno a krásně vidět pod nohy. Na Honzovi s Houdinim už se ale projevuje únava, takže od modré děláme pauzy skoro na každém kilometru. Plánujeme dojít na Červenou hlínu a tam rozhodnout o dalším postupu podle toho kolik bude hodin. Houdiny už spí i za chůze a v zatáčkách padá do pangejtu. Čas máme slušný, takže pokračujeme po žluté k cíli - Kapli sv. Jana Křtitele. Cesta je z kopce, ale kamenitá a členitá. To je pro nás fajn, člověk pak nemá příležitost klimbat. Kapli nacházíme bezproblémů , přinutíme k útěku dvě stáda divočáků, najdeme rovné místo a kluci okamžitě usínají. Zaslouženě. Já v hamace čekám na příchod Ďáblíků, kteří jdou stále podle pravidel mimo cesty. Přicházejí asi půl hodiny po nás. Krátce projedeme pravidla pro získání tuhly s dokumenty a tím že mají za sebou fakt náročnou cestu, tak jim dávám pár informací navíc. Hned se bez bagáže vydávají na cestu k truhle. Po čase přibíhá Mauglí, který zapomněl vzít igelitový pytel který musí vzít sebou. 
Když se vrací, hned hlásí že truhlu úspěšně získali, ale debatu o tom jestli přenocujeme zde a nebo vyrazíme ke klubovně končí zjištění že s družinou nepřišel Blesk. Zkoušíme mu volat, ale telefon vyzvání v batohu vedle nás. Poslední místo kde ho Mauglí viděl bylo cca 100 m od nás. Okamžitě všichni vyrážíme do okolí, na místě zůstává jen Mauglí s telefonem a spící Honza s Houdinym. Zhruba tři hodiny lítáme po okolí a všech cestách co jsou kolem. Vracíme se několik km zpět po žluté i dole kolem Všenorské klubovny kde brali truhlu. Už je světlo, dochází nám energie a je potřeba udělat nějaké opatření. Vracím se od nádraží s tím že svolám kluky a zavolám rodičům a na policii. A kupodivu u Olympia Wellness narážím na Filipa jak sedí u plotu. Když na něj volám, oči nám svítí radostí oběma stejně. Vypráví mi celou historku jak zabloudil a sešel obloukem směrem k Dobřichovicím. Sám jsem tou cestou šel, ale podstatně později než on. Nakonec potkal starší pár manželů, který mu zavolal policii na kterou teď čeká už 20 minut. Volám 158 abych hlídku zkusil odvolat, ale prý už jsou asi 100 m od nás a máme počkat. Přijíždí za čtvrt hodiny, a lehce zmateně prověřují informace. Blesk jim znovu odvypráví celý svůj zážitek, nahlásíme jim telefony a jde se zpátky. Policie musí informovat rodiče, takže raději volám první aby to nebyl takový šok. Radost ze mě nemají, to je jasné a pro Bleska si hned jedou do Všenor. Než přijedou, všichni vstávají a dají rychlou snídani. Po deváté pak vyrážíme k domovu.
Poslední komplikací je moje bolavá kyčel a koleno. Belhám se poslední a to jen díky tomu že jsem si vzal trekové hole. I tak se ale u Trojáku domlouvám s Burdou že odvede kluky domů a volám Akele aby pro mě přijela. Do Mníšku už bych asi nedošel. Holt, né všechny akce vyjdou podle plánu.