20.05.2019 18:20

Sázava 17.-19.5.19

Srážíme se u klubovny v 15,30. Odpadl Pampalíny, takže jen 11 kusů. Roman, Cukr, Dan, Padák, Jenda, Bořek, Šípek, Mauglí, Colombo, Pádlo a Houdiny.

Po tradičním zmatku s dělením stanů a kotliků vyrážíme směr Albert. Zpoždění hned od začátku. Nákup sice proběhl v rekordním čase, ale rozdělení proviantu nám láme vaz. Nemůže chybět obligátní "já mám plný batoh a už se mi tam nic nevejde. " Na nádraží se musíme dostat do 18 minut.

Přehodnocujeme situaci a míříme do Rymaně, aby jsme získali trochu času k dobru. Pádlo má echtovně zabaleno, takže stan, spacák a žracák v ruce. Okamžitě nabírá zpoždění. Cukr mu stan se spacákem bere, ale i tak se loudá posledni i přes mé intenzivní povzbuzování. Vlak stíháme, ale je to na krev.

Cestou se rozvíjí oduševnělá debata na téma záludnosti kruhových toalet ve vlaku. Ve Skochovicich přesedáme a během půl hodiny čekání se dává dohromady militantní jádro oddílu a debata se stáčí k airsoftu. Ve vlaku směr Čerčany se tudíž mladší separují a věnují se hrám na telefonu s navazující debatou kolik dali levelů a kolik to stálo procent baterie.

V Čerčanech přesedáme směr Kácov, ale rovnou nás informují o výluce a nutném přesedání na bus v Sázavě. Bus jede cikcak se spoustou vracení, takže do Kácova dojíždíme kolem 20,30.

Kemp je hned u půjčovny a ta je hned za nádražím. Pro nás pohodička. V půjčovně se dozvídáme že otevírají až zítra, takže ať se ubytujeme a vše odladíme ráno. Ktromě jednoho týpý jsme v kempu sami.

Postavíme stany, dáme večeři na kameni a pomalu se začínáme ukládat. Pár jedinců stále dráždí Babišova řepka u kempu, takže se chvíli věnují pobíhání v kolejích po hnojení. Výsledek je že jsou mokří a smrdí stejně jako řepka.

Ráno nám dělá budíček stavba vedle, jedou už cca od 7, ale ze stanů se vylézá až po 8. Snídáme masňácky až do 9,00 kdy otevírají půjčovnu. Nafasujeme výbavu a čeká nás téměř hodinové martyrium s přebalováním do barelů. Hlavně mladší, co jim maminky nabalily troje boty a dvě bundy mají trable. Nakonec se vše podaří, dáme krátké školeni, rozdělíme posádky a vyrážíme. První jez Pelíškův most se jet nedá, šlajsny jsou ještě zavřené, takže musíme přenášet. Drbu si hlavu že jsme nevzali provazy na koňadru kvůli stahování lodí. Takhle musíme tahat po břehu.

Druhý jez Mazourov je na tom podobně. Až u Soběšína je šlajsna trochu sjízdná, ale jede ji jen čtveřice hrdinů a solo. Cukr, Dan, Padák a Bořek. Všichni úspěšně.

Následuje Český Šternberk, kde vysedáme u mostu a dáváme oběd. Lidi na nás výrají, jako by letos ještě neviděli vodáky…

Šternberský jez je ten nejhustější co jsme potkali. Přenášíme taky a cestu si zpestřujeme hrou na babu. Silnějším posádkám (jako Padák a Colombo) se moc nedá konkurovat, na samotného Bořka se v rámci fairplay nikdo nerozjel, takže počet hrajících lodí není velký, ale užili jsme si to hodně. Následuje jez Rataje, kde je nalevo skála, vpravo elektrárna a uprostřed sucho. Pořádná prekérka. Od pokusu o sjezd nás odrazují dvě lodě, které tam drhnou nelidsky a sjet dolů trvá několik minut. Jediný kdo to dává je Bořek páč jede solo. Ostatní musí na suchou šlajsnu a přetahat tam. Při spouštění lodě upusti Fíla pádlo a tak musi skákat do vody. Od toho okamžiku už mu říkáme pádlo. Následuje jez Kuchelník, kde je taky dost sucho, ale podél levé strany se to dá projet sólo. Háčci tedy šlapou po břehu a zadáci sjíždí sami. Jako motivace nám je anglicky mluvici posádka, která se pod jezem dvakrát otočí o kameny. Kupodivu se necvakli. Poslední co nás čeká je jez Ledečko. Z dálky vypadá nebezpečně, je z části rozvalený, ale nakonec se dá jet krásně a je tak jediný který jeli všechny posádky. A úspěšně. Šípek s Jendou tedy mají namále, vjeli do průvalu a otočili se proti proudu. Kupodivu to ale udrželi a necvakli se. Hned za jezem je kemp, kde vysedáme a hned budujeme stany a připravujeme česnečku k večeři. Během stavby se pod jezem udělala loď s rodinkou a zůstala zaklíněná v proudu. Oba chlapy i holčička se dostali na břeh, ale loď z proudu dostali až lidé z půjčovny. Děda skončil se zafačovaným prstem, otec rozseklé koleno a holčička v pořádku. Po vytažení lodi našla i své boty co tam zůstaly.

Po česnečce probíhá úklid tábořiště, vypadá to tu jak u cikánů, a pak už je klábosení, rabování zmrzlin v hospodě a pak do hajan.

Nedělní ráno jako přes kopírák ze soboty. Jen v jiném kempu. Plánovaná trasa je cca 9 km, což je proti sobotním 22km brnkačka. Vylézáme kolem 8,00 snídaně na pohodičku. Pak opět zdlouhavé balení do barelů. Prohazujeme posádku v jedné lodi, dnes pojede solo Cukr místo Bořka. Vyrážíme chvilku před 10,00. Hned se rozjíždí baba ze včerejška, ale upravujeme pravidla a předat ji lze už jen lodí a ne pádlem. Víc bouraček ale mnohem víc zábavy a složitých manévrů. Dohnat a taranovat druhou loď není vůbec snadné. Sázava tu má většinou celkem široké koryto, takže peřeje opravdu výjimečně. Většinou je to dost olej. První větší zpestření je jez Samopše. Šlajsna opět uzavřená, ale uprostřed levé časti jezu je relativně slízdné místo. Posilníme se poslední svačinou, dojíme i poslední zbytky od snídaně ať jsme co nejlehčí a jde se na to. Háčky opět posíláme po břehu a sjíždí jen zadáci s bagáží. Drhneme fest, ale už bylo hůř. Padák s Colombem ukazují pod jezem efektní piruetu o kameny a pokračujeme k další štaci. Tou je jez Budín. Nepříjemný výstup do schodů, ale fajnová šlajsna s kartáči. Okamžitě se rozhodujeme že jedeme všichni a opět se nikdo necvaknul. Parádička. Cesta se nám pomalu ale jistě krátí a už nás čeká jen jez Kavalier v Sázavě. Hned za ním už vracíme lodě. Šlajsna opět suchá, jez by se jet dal, ale pod ním jsou všude kameny. Takže smolík a přetahujeme skrz šlajsnu. Po 300 metrech už stavíme na Sázavském ostrově přímo u pobočky Bisportu. Hodinu nám zabere přebalit z barelů do batohů a vyčistit lodě. Zatím co Cukr vyjednává vrácení před termínem, já procházím město kvůli hospodě kde dáme pozdní oběd. Ta na ostrově je v jiné cenové kategorii než si můžeme dovolit. Nakonec nacházíme restauraci U Libora, kde sice podporují Babiše se Zemanem a mají mizernou obsluhu (chápu že je otravuje když jim tam chodí lidi na oběd), ale obstojně vaří. Takže se nacpeme co můžeme a vyrážíme na vlak. Přijela jen mašina od lokálky, což těch 60 lidí na peronu trochu vyděsilo. Ale naštěstí rychle připřáhli jeden vagon a část z nás si i sedla. V Čerčanech přesedáme na pantograf na Hlavní nádraží. Cestou Colombo rozvíjí své pozoruhodné teorie a příběhy, což rozesmívá polovinu vagonu (do řepky je potřeba nasadit nějaké škůdce, třeba mravence … ). Na Hlaváku máme 20 minut do spoje na Smíchov, což většina využije pro rabování krámu. Houdiny a Mauglí mezitím dráždí interaktivní jízdní řád a snaží se ho v režimu pro slepé zahltit. Úspěšně. Ro co chudák automat chrlí z reproduktoru rozesměje i všechny procházející. Když si Cukr dokoupil dost sladkostí, vyrážíme na nástupiště. Vlak už tam stojí, takže rovnou nasedáme. Na Smíchově máme 4 minuty na přesun k busu.

Proto už za řekou nahazujeme batohy a jak se otevřou dveře vybíháme. Autobus stíháme s přehledem a cestou do Mníšku už jen spokojeně klábosíme kdo má z lodi vic osezený zadek a kdo víc spálil kterou část těla.

Díky Cukrovi za parádně připravenou výpravu a neuvěřitelnou práci s počasím. V pátek skončil týdenní déšť a teploty stouply z 5 na 25. Celý víkend nádherné počasí a teplo. Od pondělí opět déšť a teploty kolem 10. Klobouk dolů.

Sesmolil Roman

Odkaz na kompletní galerii ZDE