Výprava na Černolické skály 21.9.2014

Naplánovat a vymyslet podzimní jednodenní výpravu dostal za domácí úkol Burda. Před klubovnou jsme se sešli v 9:00 ráno a vyrazili na nákup ve složení Roman, Burda, Mlčoch, Karel, Nemo, Felčar, Holub, Dan a Bořek. Vykoupili jsme celý obchod a nákup jsme museli rozdělit. Holub si nabral nejvíc věcí, což se na Raráškově krpále pěkně proneslo, protože byl závod, kdo vyleze na krpál první. Vyhrál Bořek a poslední se skoro bez duše umístil Holub. Prohlédli jsme si kapličku a vyrazili dál směrem na Všenory.

   Po cestě se strhla šiškovaná s hlavním cílem jménem Burda. Najednou jsme zastavili a Burda ve snaze ukončit svoji roli šiškového terče, řekl: „Tááák, konec šiškované, rozdělte se na skupiny a postavte v lese příbytek pro jednoho člověka na jednu noc“. Karel a Míša postavili domek a vrátili se k původní zábavě bombardovat šiškami ostatní, což je zřejmě stálo body při následném hodnocení postavených příbytků, ze kterých prošel jen příbytek Romana, Burdy a Mlčocha. Domky jsme nakonec zbořili, zahladili po nich stopy a pokračovali dál.

   Jelikož jsme začínali mít hlad, vyhlédli jsme si místo na oběd a nechali nováčky, aby si splnili bod do stezky „rozdělání ohně“, zatímco ostatní si šli zaházet frisbeem. Měli jsme štěstí, že frisbee byly kvalitní, protože narazily do stromu skoro při každém hodu. Poté, co nováčci rozdělali oheň, začali jsme s přípravou oběda. Oběd se skládal ze dvou krajíců chleba, mezi které jsme vložili sýr, šunku, kečup, poté jsme vše obalili alobalem a dali opéct na ohni. Některé chleby se téměř nedaly sníst, protože byly připálené, ale ty, které se povedly, byly opravdu lahůdkou. Po vydatném obědě zjistil navigátor kudy dál a vyrazilo se.

   Černolice byly na dosah a my se zastavili v lese na BMX trati (trať pro sportovní kola) postavenou pravděpodobně dětmi z okolí, kde jsme se vyblbli. Všichni běhali, skákali apod. Felčar dokonce upravoval překážky (hloubil, vršil a přehazoval zeminu jako vzteklý krtek) nalezenou miskou. Pak jsme pokračovali dál kolem Černolického fotbalového hřiště a zamířili přímo ke skalám. Byl z nich opravdu hezký rozhled na krajinu, který jen lehce narušovala silnice R4. Dolů ze skal jsme se všichni vraceli žízniví a s vědomím, že máme jen asi 45 minut na to, abychom se z Černolic dostali do Řitky na autobus do Mníšku.

   Vyrazili jsme tedy po silnici husím pochodem a ve vražedném tempu, abychom stihli autobus. Zvládli jsme to, zbyl nám dokonce i čas na návštěvu místní hospody a koupení malinovky. Počasí se naštěstí zhoršilo až chvíli před tím, než jsme dorazili na zastávku, takže jsme nezmokli. Dorazili jsme do Mníšku a tam jsme se rozešli každý domů.

© Karel